Tak jsem se rozhodla vám trochu přiblížit, jaké děti jsou v Americe, jaké děti mám já a jakou mám rodinu!



Obecně vzato, děti v USA jsou rozmazlené. tečka
Samozřejmě můžete najít výjimky, ale je to pravděpodobné asi jako, že asteroid právě teď zničí planetu Zemi . . . nezničil . . . :D
Místní děti si snaží všechno vynutit pláčem a je úplně jedno jestli jsou jim 2 roky nebo 10! Na to nezáleží, když brečí, rodiče to často nevydrží a dají jim cokoliv chtějí, hlavně aby byl klid.
Bohužel jinak tomu není ani v mé rodině. Chápu samozřejmě, že malá bude mít 3 roky a nebyli jsme o moc jiní, určitě si vzpomenete, že jste si snažili kupu věcí vymáhat kňučením a pláčem, ale pozor, tady je ten rozdíl, pokud já jsem začala takhle kňučet, byla jsem buď bez večeře nebo dostala na prdel a nikdo se se mnou o tom nebavil! Ale dámy a pánové - tomu se říká výchova!
Myslím, že je to stejné jako když se dítě pořád chce dotknou žhavé trouby nebo plotýnky, no tak přes veškerá varování se dotkne, spálí a víckrát to neudělá, protože si to pamatuje! A o tom to je, neříkám, abychom bili děti, to vůbec ne! Ale když dítě dostane přes ruky, protože udělalo něco, co nemělo, nebo dostane na zadek - no vážně přes ty plenky to ani necítí! - tak to má svůj důvod a bude si pamatovat, že to víckrát dělat nemá! Ale tady v Americe se na dítě nesmíte ani škaredě podívat, skoro by vás za to žalovali a pak se nedivme, že dítě vezme zbraň a vystřílí půl školy! Tohle je špatně!


Ale od toho tady jsme my au pairky, abychom ty děti aspoň trochu krotily! No zrovna dnes se mi stala taková story.
Vyzvedla jsem Viv ze školky a jelikož už ji znám, vím, že po cestě domů mě v autě vždycky bude otravovat, že má hlad (vlastně to v překladu znamená, že chce kokino bonbon :D), bohužel ještě nikdy se mi nestalo, že by chtěla to, co ji nabídnu anebo to, co mám v autě. Už ale vím, že většinu času na ni zabírají jahody, tak pro jistotu vždycky, když jedu z domu mám nějaké s sebou, protože kdo by chtěl poslouchat ten její jekot, pláč a křik, když nedostane to, co chce! No já ne! Tak jsem měla zase jahody, které sem jí teda hned po větě "Stephanie? I'm hungry" nabídla. Už už si je chtěla vzít, když se mě zeptala "Do you have the white candy?" white candy je prosím pěkně obyčejný hroznový cukr z Česka z lékárny za 20,- a jim tady strašně chutná! Takže až budete přemýšlet, co ještě HF nakoupit, tak se klidně nechte inspirovat. No a já jsem ještě nějaké v kabelce měla, tak jsem hned zapojila mozkové buňky a řekla jsem jí, že po tom, co sní jahodu jí klidně dám white candy, ale pod podmínkou, že ho nebude kousat ale cucat (to je tady velký problém :'D) a že celou cestu bude moc hodná! Malá samozřejmě souhlasila, zbaštila jahodu a už cucala hroznový cukr. Ale světe div se, naší dohodě nedostála, ani jedné z nich, hroznový cukr pochroupala jako mrkev a už začínala kňučet, že chce další a nechce poslouchat tuhle písničku ale jinou a ona by chtěla maminku a tak dále a tak dále.. No a drahé milované Stephanie trochu ušly nervy :D... Ve chvíli, kdy začínala fňukat a předvádět svůj falešný pláč, jsem zastavila auto, ohlédla se úplně vážně a řekla bych až nepříjemně jsem jí řekla: "Okamžitě přestaň s tím svým falešným pláčem, já nejsem blbá, abych nevěděla, že to jen hraješ, pamatuješ, co jsme si domluvily? Že white candy nebudeš kousat a kousala jsi ho?" a Viv na to "jo" a já: "Taky jsi mi slíbila, že pokud ti dám white candy a jahodu, tak budeš celou cestu hodná a to rozhodně nejsi, takže aby bylo jasno, až domů budeš hodná a další white candy dostaneš až když se omluvíš". Potom jsem se zase rozjela a až domů bylo takové ticho, že jsem klidně mohla poslouchat rádio!
K mému úžasu za mnou doma Viv přišla a ještě se mi omluvila, takže jsem jí pak musela dát další white candy :D. Nečekala jsem, že se omluví :D ...
Samozřejmě v přítomnosti rodičů byla zase taková jako vždycky, ale myslím, že si ji vychovám! :D

Jinak děti mají i světlé stránky! Řekla bych, že jako většina mají velkou představivost, tady v Americe děti hodně sportují, což je super a řekla bych, že jsou hodně samostatné, možná proto, že maminky mají mateřskou jen 3 měsíce, ale i tak, prostě jsou. Ale zase, jak které, vím od au pairek, že některé děti si v 6 letech ani samy neutřou zadek!

A samozřejmě i Viv má své světlé stránky! Za prvé má neuvěřitelnou fantasii a dokáže si klidně hodinu hrát jen tak s jedním papírem a papír se může stát lodí, domem, autem, pláží, prostě čímkoliv! A pak jsou tady ty její chvíle, kdy prostě přiběhne a obejme mě.. Začne se po mě plazit a chce být jen se mnou, dá mi pusinku a prostě je skvělá. Za takové chvíle ty její nálady dokážu přetrpět!

Co se týče Cel, k ní nemám moc co říct, jen snad, že je to anděl! Tohle 12ti týdenní miminko pláče jen když má hlad, když je unavená anebo když ji něco bolí. Není to klasické miminko, co prostě brečí bez důvodu! Když ji položím na její hrací podložku, prostě klidně půlhodiny, když třeba vařím, vydrží jen tak ležet, rozhlíží se kolem sebe a vykládá, je prostě úžasná! Ale asi nám začínají růst zoubky!

A něco málo k mé rodině. Moje rodina je úžasná! Upřímně, někdy když poslouchám ostatní au pairs, tak si říkám, že existují i lepší rodiny, ale ne...! Myslím, že takhle rodina je pro mě perfektní.. Mám je moc ráda a cítím se tady jako člen rodiny! Jsou na mě strašně hodní a já myslím, že to je hodně důležité.
Třeba zrovna teď, otevřela jsem si bonboniéru, co jsem dostala před odjezdem od kamarádky, abych si obalila v USA nervy, a tak jsem šla, že jim nabídnu, ať taky ochutnají normální čokoládu, né ten americký kentus :D, no a ona byla nadšená, vzala si asi 4, asi jí bylo trapné si vzít víc! :D
Ale pár minut potom mi zaklepala na dveře s tím, že mi udělala heřmánkový čaj s medem a začala mi vysvětlovat, že ten med je koupený na farmě, takže je domácí a kvalitní a je moc výborný :D. ♥



Nebo 2 dny zpátky, nebylo mi nějak dobře, rodina šla s Viv na nějakou oslavu narozenin jiné holčičky a ptali se jestli chci jít taky, vlastně se mě ptal Hostdad.. Hostmum byla pryč .. a já že ne, ať se nezlobí, ale že je mi nějak špatně.. Tak se mě hned začal ptát, jestli mi může nějak pomoct a tak a já, že ne, že to bude dobré. No a večer, když se vrátili, tak mi přivezli večeři a hostmum se mě hned ptala, jak mi je, jestli je to lepší, jestli nechci prášek nebo jestli mi může nějak pomoct. Opět moje odpověď byla ne, že to bude v pohodě až se vyspím, ale že moc děkuju. No a další den ráno jsem přišla dolů a hostmum hned spustila: "jak ti je? je to lepší? spala jsi dobře? nevzbudil tě ten hrozný vítr? mě jo! Bouchlo to někde s oknem nebo dveřma a já jsem si myslela, že to jsi ty, že je ti třeba špatně, tak jsem hned šla na chodbu a nahoru podívat se jestli jsi v pořádku, ale spala jsi, tak dobré.. A je ti teda líp?".. Bylo to od ní hrozně hezké! Prostě jde vidět, že jim nejsem lhostejná :) ..

Jinak tady v Americe jsem objevila svůj skrytý talent! Jsem úplný Pohlreich! Co, já jsem ještě lepší! :'D No dobře a teď zpátky na zem, ale vážně.. Tak dobře se poslouchá kdykoliv něco uvařím, jak je to výborné a delikatesní a jak jsem úžasná kuchařka..
To bych mohla poslouchat furt! :D .. Jinak zítra se chystám dělat langoše! Tak mi držte palce, protože to jsem ještě nikdy nezkoušela! :D A hostmum se moc nezdá kombinace česneku, kečupu a sýra, tak jí musím dokázat, jak moc je to dobré! :D



No nic, ráno brzy vstávám a tak musím jít spát!
Ale slibuju, že se brzy zase ozvu! :-*
Budu ráda za každou odezvu a radu, co ještě uvařit!
Jinak příští týden se chystáme s hostmum na guláš a na moje narozeniny se rozhodla upéct kačenu se zelím a udělat knedlíky!! Tak jí držte palce! :D

Krásný den, dobrou noc, cokoliv :-*

With Love
Stephanie ♥