Od mých narozenin uteklo sotva pár dní a přesto nastal obrat ze sta k nule .. 

Posledních pár dní mám hotové peklo na zemi. Viv neposlouchala nikdy, to víme, ale zdá se mi, že se to zhoršuje.. Její scény jsou čím dál častější a horší.. Před nedávnem jsem dokonce poprvé viděla HM vytočenou!
Šlo na ní vidět jak pění a pak jen prudce vstala a oznámila Viv, že má TIME OUT.

Co je TIME OUT?
Pokud pojedete do Ameriky, 100% se s tím setkáte, možná ne u vás v rodince (divila bych se), ale setkáte.
Time out se dává dítěti, když udělá něco špatného nebo zlobí. Spočívá to v tom, že:
1. Vyhlásíte time out dost rázně, aby bylo jasné, že je to trest ! :D
2. Posadíte dítě na nejvíc nudné místo v domě židlička s výhledem do rohu postačí (podle doporučení 9 z 10 amerických vědců někde, kde ho můžete hlídat, aby si neublížilo ano to jsem si vymyslela nevím kolik jich bylo pro :D)
3. Necháte ho vyvztekat, nudit se a flákat dokud se neuklidní nebo neomluví.. či cokoliv si jen přejete..!
4. Americký rodič se stejně ve výsledku omlouvá dítěti.
4. PODLE ŠTĚPÁNKY - přinutím ji se omluvit a napravit, co provedla.

Zrovna dnes jsem četla článek, kde zase uvádí nějaký americký výzkum, že prý to dítěti neprospívá, výchova přece není o tom trestat, ale učit.. Nezlobte se na mě, ale to jsou žvásty! Když už v Americe nemůžete dát dítěti ani přes prsty, tak mají alespoň tento mnohdy neúčinný  time out!
Docela dobrý způsob, jak dítěti aspoň trochu ukázat, co se smí a co ne, anebo alespoň kde jsou hranice.

No hned den po té, co se s ní vztekla HM, jsem se v ní vztekla já a to bylo půl 8 ráno!
HD odjížděl do práce, rozloučil se s námi a odjel, všechno bylo ok.
Potom jsem se zeptala Viv, co by si dala na snídani. Odpověď zněla "I want daddy" = já chci tatínka
Řekla jsem jí, že samozřejmě chápu, ale že on je "very busy" =pracovně vytížen a tudíž tady nemůže být a co teda si dá na snídani. Znovu zopakovala "I want daddy".. Říkám si, že je to dítě, prostě jí chybí rodič, ok.. Tak jsem to teda ještě zkusila hezky, že ať se nebojí, že hned po škole ji taťka vyzvedne a budou spolu. No a už začínala kňourat (tohle kňourání používá, když už ví, že něco nemůže mít ani kdyby se na hlavu postavila, ale prostě ona to za každou cenu chce a udělá scénu jen proto, že to nemůže v tu chvíli mít). Tak to už jsem věděla, že nepůjde, no tak jsem začala dělat návrhy, jestli by si dala raději jogurt nebo cereálie. Odpověď zněla .. jo počkat ona mi neodpověděla a prostě na mě jenom uraženě zírala. Tak se ptám znova, co že si teda dá na tu snídani. No tak se na mě ušklíbla a kňourala dál. No já sem samozřejmě ztratila nervy, tak jí říkám, že má 5 sekund na to mi říct, co si dá k snídani jinak jí dám, co budu chtít. No zase ten pohled ublížence. Tak jsem jí řekla ať si okamžitě sedne, že na to nemáme čas a že jí dám snídani. No tak si sedla. Dala jsem jí snídani a začala jíst. Všechno ok. No potom chtěla odejít od stolu a neměla dojedeno. No a tady v rodince máme pravidlo, že když chce odejít od stolu tak musí říct větu "Please may I be excused?" = prosím můžete mě omluvit? no a tak se jí ptám "budeš to ještě jíst nebo už ne?" (po odpovědi na tuto otázku obvykle následuje buď "tak pokračuj v jídle" anebo "víš co máš říct") no odpověď jsem nedostala jenom tupý pohled. Tak teda zopakuju otázku "už jsi plná nebo máš ještě hlad?".. Nic žádná odpověď. Ptám se tedy po třetí už trochu rázněji "Viv budeš to ještě jíst nebo ne?".. Opět ten tupý pohled až do nitra mé duše. Tak teda pokračuju "musíš mi odpovědět na otázku, když se tě ptám!" . Přišlo kňourání. Tak to zkouším znova "budeš tedy ještě jíst nebo ne?" úšklebek jen pro mé krásné ráno. Tak v tu chvíli už přišlo varování "jestli mi neodpovíš budeš mít time out" .. další úšklebek. No a mé nervy to opět nevydržely a vyhlásila jsem válku time out!
Vzala ji z židle a posadila samotnou židli u prázdného kuchyňského pultu a řekla jí, že dokud se mi neomluví a neodpoví na mou otázku tak má time out. No a pokračovala jsem ve své snídani, která už byla studená :D. To byl asi bonus :D.
No po nějaké době zarytého mlčení se ozvalo "Stephanie I want down" =Stephanie já chci dolů (ze židle :D) Tak jsem jí řekla, že až se mi omluví a odpoví na otázku. "Sorry" No tak sem jí řekla, že tohle teda není žádná omluva (tady v rodině se bazíruje na tom, aby mluvila celými větami a já myslím, že to je dobře, protože se tak naučí líp mluvit a nebude znít tak oprskle) a že musí říct "Stephanie I'm so sorry" a odpovědět mi na tu otázku. Tak teda větu zopakovala (stejně pro ni nemá žádný význam, ona to zopakuje jen proto, že ví že potom už jí to musí být odpuštěno) no a já sem se teda znova zeptala jestli to bude ještě jíst a hurá dočkala jsem se odpovědi, že ano.

Zbytek rána probíhal v pohodě a já jsem si říkala, že to je něco co určitě musím říct HM, protože tady je to bráno jako výchovné opatření, tedy něco jako kdybych jí v ČR dala facku.

No potom jsme jely v autě do školy a asi po 5ti minutách, co skončila jedna písnička na mě Viv křikla "I want that song again!" =já chci tu písničku znova! a já na to, že to je sice možné, ale pokud něco chce, tak se zeptá hezky. No a ona má naučenou frázi "please XX please" (místo xx jako stephanie/dada/mama/etc.) a my se ji to snažíme odnaučit, protože to prostě používá místo všeho, aby nemusela říkat celé věty. No a samozřejmě zase "please Stephanie please", tak jí říkám, že to musí říct celou větou. No a ona na to samozřejmě řekla jenom "the song again" a já na to, že prostě když něco chce tak se musí zeptat hezky a ať po mě opakuje "please".. nic ticho.. tak já znova ať po mě opakuje "Please".. Nic, kuknu do zpětného zrcátka a ona se na mě samozřejmě opět šklebí a vyplázne jazyk, což opět, mé od rána načaté, nervy dorazilo, kukla za sebe, nic nejelo, zabrzdila jsem, dala výstražky a prutce (aby to vypadalo drsně, přece jen 155cm a 45kg nevzbudí moc respektu) se otočila a řekla jí, že už toho mám dost a že prostě musí pochopit, že když něco po někom chce, tak se prostě zeptá hezky, jinak nedostane to, co chce a že teda jestli tu písničku chce znova, tak zopakuje větu co jí řeknu a jinak bude ticho celou cestu. No tak naráz to šlo, větu zopakovala a jedem dál.

Myslím, že ona je ten důvod proč mi tady vypadala polovina vlasů!
Jenže jak na ni můžu být naštvaná, když jsme odpoledne byli na farmářských trzích a ona mě tam pořád objímala a mazlila se a hrála si se mnou a byl z ní najednou na chvíli zase ten anděl.

Jinak dnes jsem měla hroznou krizi ! Poprvé, co jsem si chtěla sbalit kufry a jet domů!
Ne, že by práce byla těžká.
Ne, že by mi chyběla rodina, že by se mi stýskalo (promiň mami, jistě, že se mi stýská, ale není to na návrat domů)
Ne, že bych to nezvládala nebo něco.
Ale stačilo, aby mi jeden člověk z ČR napsal tak krásnou věc, že sem v tu chvíli chtěla byt tam a ne tady.

Takže ačkoliv to vypadá, že si tady ten pobyt hrozně užívám, tak se nenechte zmást, pořád jsem jen člověk, co má taky strasti a starosti. (Bolavé záda, vypadané vlasy, obličej puberťáka a mnoho dalšího :D).
Užívejte den ať už jste kdekoliv a zase příště :-*!

PS: čeká mě učení Viv chodit na záchod, děkuji mnohokrát, jestli tohle zvládnu, zasloužím si jistě nějakou cenu :D!

PS2: dnes jsou tady u nás rodiče mojí HM (jak jistě víte z minulého článku :D). No a ráno asi v 5 hodin (pravidelně se každý den budím v 5 a do 6 nemůžu spát.. nevím proč) a měla jsem žízeň tak jsem šla nahoru do kuchyně pro pití, ale byla ještě tma, slunko v nedohlednu, vypínač taky, tak jsem šla po slepu :D. No leju si pití a slyším divné zvuky.. Říkám si, že jsem zas jenom paranoidní, tak jsem to ignorovala.. No ale zvuky pořád trvaly a tak jsem se teda ohlédla a u dveří viděla nějakou hroudu, myslela jsem, že je to takový ten pytel na sezení, my ho tady totiž máme, no ale po nějaké chvilce jsem zjistila, že on se ten "pytel" hýbe :D:D.. On to byl pejsek.. On to byl pes.. Skoro vlkodlak! :D Ahoj Earle! Nejroztomilejší a nejhodnější pejsánku, co jsem kdy viděla! :-*

Ne tady opravdu nejde vidět jak obrovský je! :D

Jinak jim dnes musím uvařit guláš a HM bude zkoušet knedlíky, tak nám držte palce!! :D :)

With Love
Stephanie ♥