Štěpánko, diskuzi jsem na instagramu zahlédla a asi se k tomu dostatečně ani neumím vyjádřit, protože jsem ještě neporodila a ani jsem nebyla au pair ... Ale názor mám asi stejný jako ta maminka s miminkem :P je láska au pair k miminku, nebo dítěti může být určitě vřelá a naplňující, ale podle mě se nedá s mateřskou láskou absolutně srovnávat.
Myslím, že k dítěti si vybuduješ vztah určitě krásný, který tě v tvých letech obohacuje, ale mateřská láska (trochu deformace mojím povoláním možná.. haha) je něco, co začíná v těhotenství a vyvrcholí porodem. Myslím, že tam každá žena pozná ten pocit absolutního štěstí a neskutečnou lásku ke svému dítěti. Tohle se nedá vybudovat jen tak. Vybudovat si můžeš krásnou lásku a vztah, který ti bude připomínat mateřství, ale jednou si na tom porodním lůžku uvědomíš, co je to pravé mateřství. :) Jinak, jen můj, jak říkám, možná zdeformovaný názor :) ... moc ti přeju, ať se máš krásně a si obkopovaná láskou .. myslím na tebe zlatíčko :*

Lol, to je docela zcestnej názor. Otěhotnět a porodit umí každá, ale postarat se o dítě a dat mu lásku už každá nezvládne. Proč pak děti konci v dětských domovech, kdyz teda ta největší láska byla během těhotenství a porodu? Prave proto, ze pak se někdo nedokázal postarat a tu lásku jim nedal.

Ja se pridavam k nazoru, ze neni potreba dite porodit, abych k nemu mela "materskej" vztah...vlastni dite teda jeste nemam ale aupair a nasledne v soucasnosti live out nanny nejakej ten patek (skoro 7let) a pod rukama mi tak prosla sposta deti. Vzdycky jsem se starala jen o ty mladsi se kteryma je snazsi navazat nejaky vztah, a vsechny "svoje" deti jsem mela rada i kdyz se sila toho vztahu vzdycky lisila a urcite je rozdil, kdyz jsem jako live out nanny a dite jsem poznala az ve dvou letech a s tou rodinou nebydlim a netravim tolik casu a deti mikuju spis jak jejich teta, zato kdyz jsem byla aupair v usa, prijela jsem k novorozenym trojcatum, s jejichz mamou jsem byla v kontaktu od tehotenstvi, stravila jsem s nima 12 hosin denne po dobu dvoulet a prakticky je vychovala a byla treti rodic kterej s nima travil vic casu nez jejich mama. Troufam si rict, ze tam to byla materska laska, myslim ze svoje deti bych nemilovala/ nestarala se o ne jinak. Kdyz jsem od nich odjizdela, tak jsem byla na zhrouceni, drzelo me to asi rok nez jsem trochu "otupela" a prestala brecet steskem. Doted me to ale bere a to v unoru budou tri roky co jsem odjela, zarlim na soucasny aupairky a tak a casto si rikam jestli jsem normalni, kdyz me to porad tak bere.

Odjezdy jsem vzdycky prozivela, jsem citlivka na tohle a vzdycky se k tem detem upnu, tohle ale byli jediny deti, u kterejch bych to prirovnala k matersky lasce... Anyway, tim chci rict, ze za me je to urcite mozny a ze materska laska nemusi zacinat materstvim/porodem.