Latest Posts

Ahoj všichni! 


Tak dnes jsme měli první den "plnohodnotného kurzu".
6.30 am wake-up call což znamená, že zvoní na pokoji telefon dokud ho nezvednete :D .. Hrůza! Strašně jsem se lekla jak to zazvonilo! :D 
Od 7 do 7.45 byla snídaně.. JÁ TY SNÍDANĚ M-I-L-U-J-U ! (omlouvám se, je to foceno na můj stařičký telefon, neměla jsem sebou foťák..)


A od 8 do 12 byla první část školení.. Je to celkem nuda.. Jak co, většinou dělá ta paní vtípky a celkem to jde, ale jak jsme všechny unavené, tak nás to moc nebaví.. Když byla nějaká aktivita tak to bylo fajn.. dokonce jsem se dozvěděla nějaké nové věci, ale prostě, moc nás to nebaví no :D .. 

Na oběd konečně nebyly těstoviny! Normálně představte si to.. Neděle večeře - těstoviny. Pondělí oběd- těstoviny. Pondělí večeře - těstoviny. NEEEE! Už žádné těstoviny prosím! :D No ale oběd byl vážně dobrý! Kuřecí maso s tortilou, pak nějaké rizoto nebo co a zákusek. Mňam! :3

Potom zase nekonečně dlouhý, od 1 do půl 5, kurz. Bylo to lepší než ráno, ale furt nuda! :D Dnes jsme končili dřív, protože holky pak jely na New York City Tour a my co jsme nejely jsme mohly jet buď samy anebo zůstat na hotelu, cokoliv. Zůstala jsem na hotelu, šla jsem na bazén a do sauny, bylo to skvělé! :) A za chvilinku se pro mě staví francouzsky (nevím jména.. Charlot a nevím :D) a půjdeme na večeři.. Snad nebudou těstoviny :(.



Jo a taky jsme dostaly tato trička! So nice! Většina holek má modré, ale velikost S byla této barvy :D.


Jak jsem psala v minulém článku, že jsem dostala od bráchy dopis, tak teď mám čas napsat, co za 10 rad to bylo!.
1. Sníst maximálně 1 hamburger denně! To abych neumřela na obezitu, jak mi tvrdí
2. Napsat bratrovi alespoň 1x týdně! Mimochodem, ode dneška je z něj bakalář
3. Všechno fotit!
4. Být milá na svěřené děti! (A nekrást jim bonbóny!!!)
5. Uklízet si v pokoji! (Není tak nutné)
6. Nejezdit s autem do složitých křižovatek! LOL :)
7. Nezačat kouřit!
8. Neskončit ve vězení za opilost! Jo, vážně.
9. Pokud bude příležitost, navštívit koncert A7X! Je to naše společná oblíbená kapela a jsou z Californie.
10. Vrátit se domů! (A přivést mi něco dobrého a americké pivo !!!)

S podpisem a datumem, Můj bratr!
K dopisu byla přiložená fotka z roku 1999. Nás 3.


Mimochodem, včera, když jsme večeřely v NYC, tak se nám stala taková vtipná věc :D. Holky si objednaly hamburgery a já jsem si objednala jenom hranolky, no ale v jídelníčku nebylo napsáno, že hamburgery jsou i s hranolkama, takže holky řekly servírce, že chtějí hamburgr a hranolky. No a skončilo to tak, že jsme měly 5 porcí hranolek a 4 hamburgery s hranolkama. :D Neměly jsme šanci to sníst! No bohužel jsme jim tam asi 3 porce nechaly, :D Jo a stálo to 125$.. Oni si do toho automaticky připočítávají dýško.. No nemiluj Ameriku.


Včera jsme taky zmínila AAA Driving Course. No vážně. Musím jej jen a jen doporučit! Řekla bych, že to minimálně připraví na testy pro ty, kdo si budou dělat US řidičák a vážně, ta paní nám řekla úplně všechno, co věděla a co mohla a podávala to vážně vtipnou formou. Neustále zmiňovala, že její syn nemá přítelkyni a že je hezký! :D A že prostě někdy máme zavolat, kdyby jsme něco nevěděly, anebo chtěly číslo na jejího syna. :D Byla to mega sranda a dostaly jsme spoustu brožurek a tak. Můžeme si všechno přečíst a připomenout. Hlavně nás tam bylo jen 18, takže jsme se mohly víc poznat a to bylo úplně super, protože dnes nás tady už bylo 100! :)


Strašně často se mi stává, že prostě mluvím a jak mozek neví nějaké slovíčko tak ho okamžitě doplní česky. Vážně plodné věty! :D Ale nejsem na tom ještě tak špatně jako Anna, která na mě ráno vychrlila asi 10 vět německy. No zamrkala jsem, ještě zmatená z wake-up callu a jenom "what the.. English, please!" :D No tak jsme se zasmály :D. Ale stává se nám to často. Jen mě hrozně moc štve, že je tady moc Brazilek a Němek a ony se věčně baví svým jazykem. No super a já čumím jak kretén. Ale dnes jsme se potkaly konečně s Mončou ze Slovenska. Bylo tak super mluvit česky!!!! :3

Mimochode, když jsem mluvila o tom, že je nás tady 100. Tak je nás tady tedy sto z 27 různých států! To je neuvěřitelné. Jsou tady holky z míst jako třeba Kanada, Francie, Španělsko, ale taky z Izraele, Thajska, Afriky, Koree, Číny, Austrálie nebo Čile. Je to prostě úžasné! 

Tak jsem se akorát vrátila z večeře. Cítím se tady jako princezna. Číšník mi odsunul židličku, nabídnul mi pití. Je to tak fajn! Dnes jsme na večeři byly jenom 4! Většina holek je ve městě a vrátí se až v 10 hodin. Což je za hodinu a půl :). Ale dnešní večeře byla hodně dobrá! Krocaní hamburgr a hranolky, ale dala jsem si to bez rajčete :D. Bylo to fakt dobré. Krocana jsem jedla poprvé a není to vůbec špatné. :) Jo a hrozně moc miluju ty jejich skleničky na pití ! :D 



U večeře jsme mluvily dokonce nějakou dobu ve francouzštině. Dvě slečny jsou francouzsky, které jsem potkala u bazénu a ta třetí je z Austrálie. Ale jsem na sebe hodně pyšná, že ještě zvládám něco francouzsky ! :D



Jo a taky jsme dnes konečně skypovali s taťkou, ale na kameře byla celou dobu moje milovaná Blair (kotě), chtěla jsem to vyfotit, ale bylo to rozmazané, tak to sem nedávám :D. Slyšela a poznávala můj hlas ale chudinka nevěděla, kde mě hledat :D a tak jenom ležela a vrněla :3. 
Chtěla jsem vám sem dát fotku, jak jsem se s ní fotila než jsem odjela, ale je na ní tak vykulená, jak kdyby viděla ducha, že to raději vynechám :D !

No a taky mi psala HostMum! :) Včera mi psala, ať si odpočinu, že je ráda, že jsme se v neděli dostaly v pořádku na hotel a že chápe jak únavné je cestování, tak ať jdu spát brzy. Taky, že mi koupila šampón a kondicionér, sprchový gel a pastu na zuby s kartáčkem (to je od ní tak hezké!! na co si vezu ty 4 kartáčky v kufru?? :D). Taky se mě ptala jaká je má oblíbená barva a psala, že nemůže nikde sehnat žabky mé velikosti, protože mám moc malou nohu, ale že prý to nevzdá! :D .. Odepsala jsem jí a dnes mi zase psala. Psala, že se nemůže dočkat až uslyší jak probíhají mé první dny v Americe. Že na mě myslí a jak se mám. Potom, že mi koupila ručníky, chtěla je koupit v mé oblíbené barvě, ale nesehnala je, takže mi koupila tyrkysové a doufá, že se mi budou líbit. Ale nejhorší je, že mi napsala, že se jim dnes něco stalo s topením, že vypouštělo nějaký smradlavý kouř, takže dnes budou spát u přátel v ulici a doufá, že to opraví něž přijedu. Já zase doufám, že jsou všichni v pořádku. Kdo ví, co to bylo!

Doufám, že jsem vám nezapomněla nic sdělit! Kdyby vás něco zajímalo, tak mi tady nechte komentář a já odpovím v příštím článku! :-*

With love
Stephanie

Nazdárek! :) 


Tady je momentálně 7 ráno. Už od půl 6 nemůžu spát :D To asi proto, že v Česku už obědváte! :D

Nevím, kdy stihnu článek napsat, je to dost hektické, za chvíli je snídaně, byla sem ve sprše, potom je Driving course. Ale budu se snažit napsat jej co nejdřív! :)

Tak a pěkně po pořádku!

31. 5. - 5 ráno

Vstávat a cvičit!.. Měla jsem hodinu na to se nějak zkulturnit, posnídat a vyrazit na letiště. Teta mi ještě nabalila 2 bulky se šunkou, abych náhodou neumřela hlady a velice rychle, kolem 6. jsme vyrazili.




Po cestě nebylo ještě moc aut, takže jsme to na letiště zvládli asi za 25 minut :). Přijeli jsme. Já jsem se musela rozloučit se strýcem, protože ten jel zrovna pryč a s tetou a taťkou jsme šli hledat, kam mám jít. Šli jsme na terminál jedna - odlety, ale tam jsme zjistili, že můj let je z terminálu 2, takže jsme museli přejít na terminál 2 (5 minut cesty :D). Tam jsem si vystála řadu na Lufthansa odbavení.. Pán byl moc milý, pomáhal mi najít Samanthu v letadle, abychom mohly sedět vedle sebe, bohužel ji nenašel, tak mi dal nějaké sedadlo, podle něj dobré, dal mi letenky, potřeboval papír o umístění s adresou rodiny, odbavil velký kufr a šlo se dál. Jelikož jsem měla ještě spoustu času, šli jsme na chvíli ven. Potom jsme se rozloučili a já zamířila k pasové kontrole. Všechno bylo fajn a já jsem mohla pokračovat ke kontrole příručních zavazadel :). Notebook jsem musela vyndat z batohu a tady z kosmetické taštičky svůj make-up a deodorant. Vůbec mi necvaklo, že deodorant má 150ml, tak mi ho museli vyhodit :( :D. Never mind! Šla jsem dál najít gate. Ten jsem taky našla bez problémů, sedla jsem si na sedačku s výhledem ven na letiště a měla jsem téměř 2 hodiny čas.



Při čekání jsem snědla svou poslední bulku se šunkou! Bylo to tak dojemné! Je tak smutné, že nejvíc ze všeho mi bude chybět jídlo! :D


Potom už jsem šla ke gatu, kde byla poměrně dlouhá fronta, ale šlo to rychle. Letušky mi zkontrolovaly letenky a už jsem chtěla jít, když najednou letuška, která mi chtěla podat pas .. "No moment, ale tohle není vaše letenka"... V tu chvíli se mi udělalo špatně, chtěla jsem se rozbrečet, rozklepala jsem se, nevěděla jsem co dělat, v hlavě mi běhala sprostá slova, ale řekla jsem jen "cože?" .. Letuška zopakovala "Tahle letenka není vaše".. A já na to "ale já to nechápu, jak se to mohlo stát, cože?" .. Letuška se mě ještě ptala, jestli náhodou tu dotyčnou neznám, jestli letím taky do NYC a potom mi tedy vytiskli novou a mohla jsem nasednout, ale řeknu vám, hůř mi snad nikdy nebylo! :D Jako bych ji snad ukradla nebo co!... Až později při prohlížení fotek, jsem zjistila, že jsem ji dokonce nafotila, takže kdyby jste nevěděli asi jsem Haliey Logue >> 


Cesta do Mnichova byla tak krátká, že jsem si ani nemusela sundávat bundu. Nechápu to, kukala jsem z okýnka, něco málo vyfotila a už jsme přistávali.. Dostali jsme takovou čokoládovou tyčinku, yummy yummy, kterou jsem si nechala na horší časy a taky to letadlo bylo strašně mrňavé.. hrozně moc úzké a žádný osobní prostor, skoro jsem cítila, jak lidé přede mnou a za mnou dýchají! :D 



V Mnichově jsem taky našla všechno úplně v pohodě, dokonce jsme se našly i se Samanthou, takže to bylo super! :) Na letišti se se mnou do řeči dala nějaká Francouzka, paní učitelka by na mě byla jistě pyšná, že jsem se snažila mluvit i francouzsky! Kvůli té mé špatné letence, jsme se Sam měly sedět každá jinde, tak jsme šly na informace a zeptaly se, jestli by nešla najít dvě místa vedle sebe, bohužel letadlo bylo tak plné, že to nešlo, ale doporučili nám, abychom se zeptaly spolusedících, jestli by si nepřesedly. Tak se taky stalo a nakonec jsme seděly vedle sebe.


Let byl vážně dlouhý, nejsem na to zvyklá a bylo mi asi po 4 hodinách letu trochu špatně, ale zaspala jsem to. Měla jsem pořád strašný hlad, nevím proč. Naštěstí jídlo bylo vážně dobré (možná to bylo tím hladem! :D ) a tak se to dalo. Jako první jsme dostali pití a takové mini sáčky se sušenkami :D .. Potom jsme dostali "hlavní" jídlo, mohli jsme si vybrat, nevím ani co bylo to druhé, ale já jsem si dala špagety s kuřecím masem, bylo to fakt dobré, ale kvůli hladu jsem to ani nestihla vyfotit! :D Byl k tomu salát, buchta a taky čokoláda. Fakt dobré! No a potom další svačina a to jsme si mohli vybrat pizzu nebo párek v rohlíku. Čím jsem byla nejvíc překvapená tak bylo to, že letuška, když mi dávala vybrat, tak mi to řekla hrozně škaredou, lámanou češtinou, ale bylo to od ní moc milé! :D Když jsme měli přistávat, tak za Sam přišel steward a podal jí malou krabičku se slovy "happy b-day!", protože Sam měla den před tím narozky. Bylo to moc hezké! A dobré - dostala čokoládu a podělila se! :D 




Před cestou jsem dostala od bráchy dopis, který jsem mohla otevřít až v letadle, co v něm bylo vám povím jindy, asi by ten článek byl jako kniha dnes. (Mimochodem už je tady 23:12, napsala sem asi 5 řádků ráno :D). A tak jsem si v letadle četla dopis, mimo jiné jsem se taky dívala na filmy - Bláznivá, zatracená láska a Stuck in love (to doporučuji - moc se mi to líbilo!) a taky na jeden díl Sexu ve městě.. Poslouchala jsem rádia anebo CDčka (Charlie XCX nebo třeba Bruno Mars).





Když jsme přistáli, všechno šlo velice rychle, byly jsme mezi prvními v řadě na imigračním, úředník byl milý, všechno šlo hladce, oskenoval si moje prsty, vyfotil si mě, dostala jsem známku na víza, zeptal se, co budu v US dělat, já že au pair a on mi popřál hezký den a šla jsem. :) 
Mimochodem, v letadle už se nevyplňuje zelený formulář, ale modrý a je jiný než ten, co je předepsaný na fb skupině au pairs, ale oni vám s tím pomohou, stačí se 20x zeptat jako my! :D 
No potom jsme si vyzvedly kufry a šly do příletové haly.. A.. NIC.. Nikde nikdo s cedulkou s naším jménem nebo jménem agentury.. Čekaly jsme tam 2 hodiny! Můj telefon nefungoval, Sam měla 8% baterie.. Na číslo agentury se nešlo dovolat, protože ta linka funguje jen od 2 do 5 a bylo půl 6 -_- .. Zaplatily jsme si 5 minut internetu, napsali email do agentury, taky mojí HM a daly alespoň přes facebook vědět rodině a všem, že jsme ok. Ale to, že tam nikdo z agentury není a my se bojíme a nevíme, co dělat, jsme raději zatajily...
Stále jsme se někoho ptaly, ale nikdo nic nevěděl a jen nás posílal čekat, až se nás jedné paní security zželelo, vzala si od nás informace a trpělivě půl hodiny s někým volala, načež nám sdělila, že pro nás někdo do 15 minut přijde. Přišla za 20 minut. Mimochodem, celou tu dobu, co jsme čekaly, venku svítilo sluníčko a bylo 28°C .. Ve chvíli, kdy jsme vyšly z letiště.. začalo pršet.. byla bouřka -_- .. Dalších 20 minut jsme čekaly na auto, které nás pak kvůli bouřce asi hodinu vezlo, do jinak půl hodiny vzdáleného, hotelu. Ale už auto bylo moc krásné!! Veliký Jeep. Hmm, komfort!




Po příjezdu na hotel, jsme se dostaly na pokoj (bohužel každá na jiný), musely jsme převzít instrukce, nechat si zkontrolovat pas, pak jsme se šly najít a rovnou spát. Hrozný to den, ale zároveň ten nejhezčí.. Sakra já jsem v USA!!!! :)
Hotel je moc krásný! Pokoj taky, nemůžu si stěžovat, jídlo taky! :) Máme tady zdarma bazén, posilku, taky počítače, kdo potřebuje. Prostě fajn :).



Dnes byl driving course a bylo to hrozně moc fajn! Ale o tom taky někdy jindy! :)
Ale jsem moc ráda, že jsem se účastnila! :)
Po kurzu teorie řízení, jsme jely do víru velkoměsta!! :) Byly jsme na Gran Central Station (tady se odehrává závěrečná scéna z Kamarád taky rád! :D ), potom na Times Square, zašly jsme si na večeři a zase zpátky :) ..  Přikládám už jen pár fotek a mizím spát.
Je už půl 12 a já v 6.30 stávám :x!











I hope you'll enjoy it!

With love
Stephanie

Tak je to tu!


Můj poslední článek z ČR!

Nemůžu tomu ani uvěřit, že se to opravdu děje.. Teprve před nedávnem to byl jenom nápad v hlavě, pak sen a nakonec je to realita! Já letím do USA!




Dnes jsem byla opět na US ambasádě v Praze, abych si vyzvedla svůj drahocenný pas s vízem a tím mohla ukončit veškeré úřadování kvůli USA.


Venku se mě páni policisté ptali, co že tam jako chci a já že si du pro pas a oni hned kdy jsem byla na schůzce.. pff tolik otázek ! :D (Vhledem k technickým problémům není možné až do odvolání tisknout víza, a to ani v urgentních případech, tak asi proto :D!) 


Policisté uvnitř byli ti samí jako minule, zase samý vtípek! :D (Jo, pořád sou to fešáci, tam by se hodilo jít aj na lov! :D haha) No a jinak vzhledem k tomu, že nevydávají víza, tak tam nikdo nebyl.. Paráda! Podle instrukcí z minulého týdne, jdu rovnou k okýnku u kterého taky nikdo není! :D Všimnu si zvonečku pro lidi, kteří si chtějí někoho přivolat.. Zazvoním.. A nic.. půl minuty.. minuta.. minuta a půl.. a promluvil na mě za zády nějaký muž "bla bla" .. nerozuměla jsem

Otočím se a říkám "prosím?" a on na mě "ah, nothing" a já tedy, zdatný angličtinář, že jo! :D "oh, you can tell me it in english".. tak jsme pokecali :D .. Řekl mi, ať si vezmu lísteček z terminálu a já na to, že já ho nepotřebuji,  protože jsem VIP  protože si jdu jenom vyzvednout pas a on že ahaa a šel na záchod :D .. Zazvonila jsem znovu a slyším nějakou paní (která mě mimochodem viděla za tím okénkem stát! :D), jak říká "holky, už podruhé tam někdo zvoní, běžte tam!" (měla to asi 3 kroky! :D).. No tak přišla jiná paní, ta mi vydala pas a šla jsem :).



Prošli jsme kolem Staromáku, potom metrem na Jindřišskou, prošli trhy, šli na oběd/večeři (dala jsem si domácí hambáč s domácíma hranolkama.. hej to jste nezažili :O :3 )


A teď sedím na bytě a píšu tento smysluplný článek..
Včera mě mamka vezla k taťkovi (ten mě zase pro změnu ráno vezl do Prahy) a to loučení bylo vážně.. smutné.. Mamka pořád brečela a prosila mě ať se vrátím (tak ne asi..) a pak mě brácha objal.. ráno, když jsem odjížděla, tak i ten druhý.. babička s dědou.. Já jsem moc nebrečela.. chtělo se mi, ale pak by z toho byla jedna velká brečící událost.. Zvládli jsme to..



Zítra si zajedu koupit do Alza.cz foťák, abych měla čím tu Ameriku fotit! 
To bude PARÁDA! 

Až přiletím do NYC a budu mít klid, wifi a čas, tak se ozvu s dalším článkem!

With love
 Stephanie



Ahoj všichni :)!

M - A - T - U - R - I - T - A !
Tak ta už mi říká pane.... HA!



A tímto mám definitivně otevřené dveře do Ameriky (no ještě vízový pohovor ve čtvrtek)!!

Maturita je  fraška  hrozná! Mluvím teď především o školní části. Všichni vám budou povídat, jak to dá každý a bla bla. Jo, učitelé se nejspíš budou snažit vám pomoct, protože se vás chtějí už zbavit, koho by bavilo tam s váma zase v září sedět, co? Ale přesto se může stát, že se nevejdete ani do minimálního počtu bodů. Tak to nepodceňte.

Já jsem maturovala ze státní češtiny a angličtiny, no a ve školní z hudebky a základů společenských věd.
Zvládla jsem to a to je to hlavní! :)

Samozřejmě jsem to hned psala hostmum! Moc mi gratulovala a psala  mi co nás tedy v blízké době čeká :) Nemůžu se dočkat!!

Včera mi přišla letenka! Přesedám v Mnichově a tam se ke mně připojí jedna moc milá slečna - Němka. Píšeme si už na facebooku a zjistily jsme, že dokonce budeme bydlet kousek od sebe, což znamená, že ze školení pojedeme spolu vlakem do Bostonu! Juhůůů neztratím se sama!

Zítra se chystám do banky zaplatit APIA fees, potom na alergologii a pak do Prahy, protože pozítří mám schůzku na ambasádě! Jedeme spolu s Vendulkou (teda spíš se sejdeme v Praze hehe).
Jsme objednané na stejnou hodinu a obě se stejně bojíme a taky máme obavy, že něco zapomeneme! Snad ne!

Sotva ze mě spadnul stres, už je tu další. Trochu se bojím toho, jak to v té Americe zmáknu.
Ale zvládly to jiné holky, tak snad i já, ne? :)

Napíšu jaké to bylo na ambasádě, tak se zatím mějte krásně!! :)

With love
Stephanie



3. hrnek kafe za poslední dvě hodiny, 11 hodin večer a rande se ZSV (základy společenských věd). Momentálně se seznamuji s právem veřejným. Žádný sympaťák to teda není!
Už od 8mi večer mám jasno... U maturity v úterý si prostě v ZSV vytáhnu 18tku - tečka!

Každých 5 minut si chci dát pauzu - vařím další kafe, kreslím si (čmárám) a píšu článek z druhé strany skicáku, protože notebook a mobil mi byli zabaveni! Dnes už po 2.



Asi bych bez nich nebyla celý den (fňuk), ale hrálo se semifinále v hokeji Česko-Kanada. Nervy pracovaly! Asi trénink na maturitu :D !

Mám pocit, že kafe už nezabírá! Asi spím s otevřenýma očima.. Zbývá 11 otázek ze ZSV... 11 otázek mě dělí od postele a spánku.. oprava - jen od spánku - v posteli jsem totiž celý den!
Jdu zase koketovat s veřejným ústavním právem - 11:03

11:24 - 4 kliky na rozproudění krve - no asi přejdu rači na dřepy :D. Loučím se s veřejným právem a už se na mě směje právo soukromé - zase 8 A4, už ztrácím naději na spánek! Čím víc je hodin, čím víc mám kafe, čím víc se mi chce to vzdát, tím víc to flákám a tím víc si dávám pauziček. Mobil mi byl vrácen,, statečně odolávám a hned letí do šuplíku! :D 11:27 - jdu vstříc soukromému právu!



00:42 - tak mi právě mamka vynadala... Ne snad proto, že bych měla jít spát! :D Ba naopak, prý se málo učím. 9 otázek do "konce". S kafim je útrum! Stejně to nepomáhá a už mi bylo zle :D. 00:44 - Hola hola, etika volá!

01:01 - opouštím etiku a jdu se pustit do politologie! 2 otázky z politologie a to "lehčí" bude za mnou... Bohužel  potom přijde na scénu FILOSOFIE... 6 otázek plných nepochopitelných vět a odstavců, které nadávají smysl, jakoby snad ani nebyly česky... 01:03 - jdu do boje!

01:48 - dopisuje mi už i propiska  - to je znamení, abych šla spát! :D Politologii jsem dokončila a na filosofii se vrhnu zítra... Už by to můj mozek s omezenou kapacitou nezmáknul!



Včera bylo vlastně dnes, ale dnes je dnes a já bych se měla učit, ale začnu pozděj, protože teď se mi fakt nechce! :D (A pak se nedivme, že se musím učit do 2 do rána).

Necelé dva dny do maturity! Nic neumím. Mám strach. Nějak to dopadne! :) Musí..



Doufám, že ostatním to jde líp než mně! Všem, které čekají nějaké zkoušky držím moc palce! A držte je vy mně v úterý, prosím! 

With Love
Stephanie

ČAU AHOJ! :)

Původně měl být tento článek pouze o tom, jak jsem šťastná za svoji HF! ♥ 
Ale.. Já si prostě musím postěžovat, jak je to učení na maturitu těžké! :D
Musím se s vámi podělit o skvělý článek, který mě vážně hodně pobavil! :D
Mimochodem, obíhám doktory a plním věci z TO DO LISTu .. Takže na to učení až tolik času není.. A když je tak hádejte co.. nechce se mi anebo to prostě neleze do hlavy ..


ČLÁNEK NESOUVISÍ S AU PAIR ANI S AMERIKOU, ALE S KAŽDÝM Z NÁS.


Smrt si nevybírá.. Smrt totiž nechodí po horách, ale po lidech..

Včera svět přišel o jednoho neskutečného člověka.. Měl velké srdce, tak velké, že to snad ani nebylo možné.. Takových lidí, jako byl on, je málo.. Už napořád bude v srdci každého z nás, ale setkáme se s ním až v nebi.. Bude nám tam držet místo, ale to místo, tu díru! v našich srdcích už nic nezaplní.. Život prý jde dál, ale já myslím, že se na chvíli zastavil čas.. Už nikdy to nebude jako dřív..
Odpočívej v pokoji! <3


Tímto vám všem chci jenom říct, že nikdo nevíme dne ani hodiny, kdy odejdeme ze světa, a tak prosím řekněte všem, které máte rádi, že je máte rádi! Hned teď to udělejte! Nevíte, kdy už budete pozdě.. Budete toho pak litovat, že jste to neudělali..

Včera tragicky zemřel můj nejlepší kamarád, chtěla jsem v tu chvíli všechno vzdát, ale někdo mi řekl, že kdybych to udělala, tak on by byl naštvaný.. Má pravdu, i když mi tu díru v srdci prostě už nikdy nikdo nezaplní, musím bojovat a jít dál, on by si to tak přál a určitě na mě teď dává pozor z nebe.. Stal se mým Andělem Strážným..
Nemůžu tomu sice pořád uvěřit, že se to stalo, ale chci vám prostě jenom říct, abyste si vážili toho co máte dřív, než o to přijdete.. A tak běžte za rodiči, za kamarády, za babičkou, dědou, zavolejte někomu s kým jste si ublížili, ale třeba v srdci víte, že toho člověka máte pořád rádi a řekněte jim, jak moc je máte rádi... Řekněte jim to, protože pak by vás to nadosmrti mohlo bolet..

Je jedno, jestli odlétáte do Ameriky, jedete na tábor, na dovolenou, projít se ven anebo do práce.. Nikdy nevíte, co se může stát vám nebo někomu z vašich blízkých.. Prosím vás! Udělejte to pro sebe, každému, koho máte rádi a třeba víte, že on to ví, ale moc často mu to neříkáte, anebo i říkáte to je jedno, běžte mu to zase říct!! Běžte, zvedněte telefon a udělejte to..

Každému, kdo přišel o někoho blízkého, vyjadřuji upřímnou soustrast a věřte, že oni tady s námi budou navěky!

With love
Stephanie