Weekend in Chicago!
Čau Ahoj!
Celý týden byl dost šílený a při životě mě udržovala jen myšlenka, že v pátek poletím na prodloužený víkend do Chicaga!Kufr sbalený už týden, level nadšení každým dnem stoupal a najednou byl čtvrtek! Ve čtvrtek večer jsem koupila lístky na Willis tower pro mě i Dianku, tehdy ještě neznámou slečnu haha. Původně nás mělo letět do Chicaga o něco víc, asi 5 Češek. Nakonec jsme zůstaly jen 2, ale to ničemu nevadilo. Seznam míst, která jsme chtěly navštívit sepsán. Budík na 3.30 (a 3.35... A taky 3.38) nastaven, tak jen nezaspat! Nezaspala jsem! Nasnídala jsem se, nachystala, dobalila, 5.20 sedla do auta a hurá do přístavu. Loď do Bostonu mi jela v 6, ale musela jsem si ještě koupit lístek. Když jsme vyjeli, u stolu se mnou sedělo několik pánu v oblecích a začali debatovat o Jaromíru Jágrovi. Hrozně jsem chtěla něco říct, něco děsně cool, prostě si zamedit, že jsem taky z Česka, ale tady ČR stejně nikdo nezná no a stejně mě nic dobrého nenapadlo .
Po půl 7 jsme byli v Bostonu, zavolala jsem si Uber (taxi) a jela jsem na letiště. Na letišti jsem byla dost zmatená, šipka ukazovala jasně - gates 19-36 doleva - jdu tam, ale pán mě vyvede z omylu, prý musím na opačnou stranu... Nepochopila jsem kam, když na opačné straně stála cedule s nápisem gates 14-19 a můj let byl z gatu 36! no jelikož mám superschopnost, které se říka řeč, sebrala jsem se a šla k okýnku s nápisem "help for first class" jasně, že jsem necestovala první třídou a číst umím, ale! U pomoci pro nás chudé z druhé třídy stálo moc lidi, kdežto tady ne, paní stejně nezajímalo nic jiného než jak mi může pomoci, a tak mi vysvětlila, že musím vyjít ven, přejít cestu a tam najdu gates 19-36. Našla jsem to, pohodička. . . Šla jsem rovnou ke kontrole. Klasika - vyzout boty, sundat bundu, všechno ven z kapes, kurf, osobní prohlídka.. Všechno v pohodě .. Až najednou "slečno? Tohle je vaše zavazadlo?" "ano" "vemte si své osobní věci a pojďte prosím se mnou, musíme udělat podrobnou prohlídku." Jo v pohodě! Já už si zvykám, že na letištích se mnou prostě mají problém, haha! Kufr jsem mu otevřela, všechno mi tam prohledal, alespoň se snažil to nerozházet.. No ani to nebolelo.. Do odletu zbývaly necelé 2 hodiny, tak jsem si sedla na lavičku poblíž svého gatu, dala si nabíjet mobil, protože to je životně důležitá věc, koupila jsem si kafe a spamovala facebook a snapchat..
Přistáli jsme hladce, ale ještě asi 20 minut seděli v letadle, než se všechno a všichni dali do pohybu. Jelikož jsem hlava děravá, zapomněla jsem, že v Chicagu je jiné časové pásmo a tudíž přílet v 11 byl vlastně v 10! Rychle jsem napsala Dianě, že jsem vlastně už v Chicagu a že se tedy uvidíme o trochu dřív. Ta mi ještě stihla dat cenné rady ohledně metra, za to ještě jednou děkuji! :) Vymotala jsem se z letiště, našla metro (kdyby tak metro v Praze vedlo až na letiště a fungovalo 24/7!) a asi 50 minut strávila na blue line. Přijela jsem až na zastávku Clinton, kde jsem měla sraz s Diankou. Našly jsme se v pohodě a šly hledat úschovnu zavazadel. Náš hostitel byl ještě v práci a neměl by nás kdo pustit do bytu, tak nám poradil, že na Union Station, která byla kousek od jeho bytu (a Clinton Stop), mají lockery. Přišly jsme na Union Station, která byla prostě nádherná a připomínala Grand Central (a taky ji můžete znát z několika filmů). Asi za 15 minut jsme konečně našly lockery, ALE! Všechny byly plné! No super.. Tak jsme čekaly až si někdo někde vyhodí věci.. Po 10 minutách jsme se dočkaly.. Pán si vyndal věci, zavřel skříňku, odešel, ale kiosek stále hlásil, že je vše plné! To jako proč? no měli to nějaké pokažené.. Šly jsme teda projít stanici, jestli nenajdeme ještě nějakou jinou úschovnu, ale po 10 minutách jsme se vrátily do té původní. A jeden z kiosků hlásil volné místo, tak jsme šťastné hned letěly zabrat skříňku.. Zaplatily jsme 6$ a skříňka začala blikat... No ale nešla otevřít.. Takhle jsme si náš výlet do Chicaga nepředstavovaly! Zavolaly jsme tedy na zákaznické centrum, kde jsme jim to vysvětlili, zeptali se nás na číslo skříňky a hovor položili.. Chvilku jsme čekaly a najednou skříňka otevřít šla! Super!
A mohly jsme vyrazit poznávat krásy Chicaga!
Venku bylo, pro nás z Massachusetts, neuvěřitelných 27 stupňů a bylo strašně fajn chodit jen tak v šatech! Ve Windy City (Větrné město) bylo v podstatě bezvětří! (A když už fouklo, tak to byl teplý vítr).. Nejdřív jsme šly ke slavné Fazoli do Millenium Parku, kde jsme taky prošly k fontánám, na kterých se mění obličeje, k Buckinghamské fontáně, na Lake Trail s výhledem na Navy Pier a ani by nemělo cenu to všechno vypisovat, byla to nádhera, která prostě nejde popsat!
Kolem půl třetí nám napsal náš hostitel, kterému jsme říkali "Catman", protože žije sám se 2mi kočkami (holy cow ty kočky měly 7 kg!). Napsal nám, že je na cestě z práce a do hodiny bude doma.
Tak jsme cca ve 4 vyzvedly naše kufry a šly hledat "náš" byt. Jelikož jsem zmatená jako lesní včela a někde z prstu jsem si vycucala, že číslo domu je 320, nemohly jsme to vůbec najít, musely jsme mu napsat znova. Odepsal, ať hledáme budovu s číslem 420 a v tom byl asi ten problém :D.
Byt byl opravdu hezký a zároveň s námi tam byly ubytované další dvě holky.
 |
| víc jsem zapomněla vyfotit :D |
Na Willis Tower nebyla vůbec řada a nahoru jsme se dostaly asi za 15 minut! Pecka!
 |
| Willis Tower je 283x výška pana prezidenta! |
 |
| pro fotku cokoliv! :D |
 |
| To jsme my - brýlagang ! |
Jelikož nám při tom všem focení vyhládlo, rozhodly jsme se zajít si na večeři... No nebo taky ne.. Všechny restaurace, fastfoody atp. byly zavřené! Nakonec jsme objevily obchůdek 7eleven, což je malinký obchod s potravinami. Docela zajímavá večeře/nevečeře...
Ten večer jsme původně chtěly jít na párty, ale ta, kterou jsme našly byla v nebezpečné čtvrti a nám se pak stejně přestalo chtít, byly jsme moc unavené. Místo párty jsme si daly sklenku vína na balkóně s výhledem na Willis Tower a užívaly si teplo a náš americký život...
.
Nám se sice na párty nechtělo, ale "spolubydlícím" jo, takže když jsme už dávno spaly a oni se vrátily, docela bezohledně nás vzbudili a dělali bordel, ale co můžeme říct, když bydlíme zadarmo u někoho doma, že?..
Ráno jsme vstaly docela brzy, nachystaly se zašly si na snídani a vyrazily autobusem k United Center - Stadion Blackhawks!!
Dále následovala celková prohlídka města aneb dlouhá procházka! Prošly jsme spoustu významných budov a míst, zašly si do mekáče, kde jsme měly chvíli čas sledovat průběh hokeje Česko - Lotyšsko, zašly si na bubble tea (který mi hrozně chybíí!), hodně nakupovaly a taky spoustu času strávily v oficiálním Blackhawks storu! A taky jsme potkaly průvod (nekonečný průvod) Poláků žijících v Chicagu!
 |
| Vytvořeno z hokejek! |
 |
| Kdo by nechtěl fotku s Patrickem Kanem! |
A taky jsme samozřejmě potkaly nějaké ty superhrdiny!
Cesta zpátky nám zabrala docela dlouho, ale nic co bychom nezvládly! My jsme holky šikovné! Ale protože nás ráno čekal zpáteční let a hodně jsme toho nachodily, rozhodly jsme se jít zase brzy spát. Na večeři jsme měly pizzu (lepší než brambůrky a banán, že? :D ) a byla moc dobrá!! :D Že jo, Dianko? :D
V noci se nám spalo dobře, až na to, že jedna z hostitelových koček si z nás dělala postel... :D
V noci se nám spalo dobře, až na to, že jedna z hostitelových koček si z nás dělala postel... :D
Ráno jsme vstaly brzy, nechaly v kuchyni děkovný vzkaz a jely na letiště. Byl to jeden z nejlepších víkendů za celý můj dosavadní pobyt v USA. Jsem překvapená, jak si dva úplně neznámí lidi, kteří se rozhodnou strávit spolu víkend v neznámém (nádherném) městě, můžou padnout do noty! Jsem moc ráda, že jsem Dianku poznala a doufám, že se ještě uvidíme!
Ještě jednou děkuju a pokud snad nezmínila něco z našeho víkendu, ráda dopíšu! :)
With Love
Stephanie ♥
Vtipná story nakonec!
Jak už jsem zmiňovala, na letišti se mnou mají vždy nějaký problém a samozřejmě tomu nebylo jinak na cestě domů.
Teprve jsme stály ve frontě na prohlídku, když kolem nás procházela policistka se služebním psem. Prošla ještě asi 3x, když se najednou zastavila a ukázala na můj kufr, aby ho pes zkontroloval.. :D Já už opravdu nevím, co je na mně tak podezřelého! :D
 |
| Zdá se vám to povědomé? Možná ze Sám doma! |
About the Author
0 komentářů
Jsem ráda za každý váš komentář! :)