Čau ahoj! 

Docela dlouho jsem nic nepsala, tak doufám, že jsem nevyšla moc ze cviku.. Bylo pár věcí, o kterých jsem chtěla psát, ale nebylo moc času.
Od září mám super práci, která mě baví, hlavně dělám s lidmi, co mě baví.. ! (Ale o práci až jindy)
No a tak jednou v práci vznikl nápad, že si s kámoškou Terez zajedeme na předvánoční Vídeň..
Původní plán byl dvoudenní, ale nakonec jsme jely jen na jeden den, s tím, že odjezd do Vídně byl v 5AM a návrat 0.20AM. Prostě 15 hodin čistého času na Vídeň :D!

Odjezd byl v pátek, ale všechno to začalo už ve čtvrtek večer. Jelikož by to Terez ráno měla daleko z domu na autobusák a já to mám asi 10 minut chůze, přespávala u nás. Nejdřív jsme si daly jenom víno, že jo.. No ale pak jsme se nějak rozjely a rozhodly jsme se jít ještě do města. Nejdřív jsme se šly najíst do KFC no a pak jsme skončily v jedné hospodě, s dalším vínem, taková pohodička, až na to, že jsme pak musely vstávat ve 4 ráno a to už nebylo tak milé, protože jsme přišly až o půlnoci domů. :D
Ranní vstávání bylo náročné, co si budeme povídat, ale trochu jsme si odpočinuly ještě po cestě v autobuse, takže příjezd do Vídně už nebyl tak tragický.
Jelikož jsme si nezjistily, kde nás ten autobus přesně vysadí, byly jsme trochu překvapené, že to nebylo v centru Vídně u těch slavných marketů :D..
Metro, bus nebo tramvaj? Kdo by to hledal a zkoumal, né, my půjdeme pěšky, to není tak daleko.. Víte já mám takovou super navigaci v telefonu, ke které nepotřebujete internet a ještě to zná různé zkratky, úplná pecka jako!.. No a teď k těm zkratkám, ha! Ono to zná i zkratky ve Vídni! Opravdu skvělá věc, vážně. A to nás dostává k bodu, kdy bych Vám chtěla říct, že ANO, opravdu mají uprostřed Vídně les! A ANO, mohl by být trošku děsivý, o půl 8 ráno, když je mlha, nikdo tam není, jen ta vrána, co sem tam zakrákorá... Prostě jsme nás výlet začaly jedním velkým výšlapem dobrodružstvím!


A to jste nás měli vidět po té skvělé snídani! Přecpané a unavené, skvělá kombinace na nadcházejících 12 hodin ve Vídni (Ano přesně tak, trvalo nám skoro 3 hodiny dostat se do centra a najít místo na snídani :D). Dokonce v jednu chvíli (promiň Terez), když jsem si šla odskočit a chudák Terez zůstala u stolu sama, nahodila takový ten tupý výraz, kdy vlastně spíte s otevřenýma očima, upřenýma do jednoho bodu a tak sem ji tam prosím pěkně po chvíli našla a řekla bych, že tak nějak jsme se obě tvářily většinu dne :D.
No děsně nás tam naštvali ale! Chtěly jsme platit kartou a všechno bylo ok, do chvíle, kdy jsme mu řekly, že to chceme platit zvlášť a on si prostě vymyslel pravidlo, že minimální platba kartou je nad 20€, takže zvlášť to rozhodně kartou platit nemůžeme, jo jasně, beztak jenom neuměl rozdělit tu platbu na tom svém terminále.. No tak jsme to zaplatily teda € a kdybychom se tak dobře nenajedly, byly bychom hodně naštvané! :D
No ale jelikož už jenom ten hon za snídaní dal zabrat a trošku nás bolely nohy, rozhodly jsme se, že se tentokrát vydáme na cestu metrem. Koupily jsme si celodenní lístky (No hlavně, že ty šly zaplatit kartou ha!), potom jsme si je orazily v tom stroji, který vydával takový stoletý zvuk a jely jsme k zámku Schönbrunn, o kterém jsme si marně myslely, že je tím největším středem vánoční Vídně, což teda není, ale za to tam byla spousta Čechů a ti jsou asi středem všeho. Bylo to tam pěkné, ale docela přelidněné, zjistily jsme, že kousek od zámku je hotel Courtyard, kam jsme mohly na snídani, ale tak co už, najedené jsme tou dobou byly už dost :D. 



Jelikož jsme nebyly úplně schopné se zeptat na cestu k hlavním trhům nějakého Čecha (možná i proto, že většina z nich byly děti, které, jak jsme usoudily, by si mohly myslet, že jim chceme prodat drogy.. protože tak nějak jsme tou únavou asi vypadaly), tak jsme prostě šly zpátky na metro a jely tam, odkud jsme přijely - Karlsplatz. Tam jsme sčekly nějakou mapu a vydaly jsme se směrem, jakým jsme si myslely, že budou ty trhy, k trhům jsme dorazily, nebyly to teda ještě pořád ty hlavní, ale na místo jsme dorazily, asi proto, že jsme obě tak dobré v orientaci, no a pak je tady ještě ta appka se zkratkama, že jo... :D 
Ale jako už jsme byly na 2. trzích a ještě jsme neměly ani jeden punč, což jsme hodlaly napravit, ale když my jsme pořád čekaly, jestli nebude někde nějaký lepší třeba :D .. Na trzích č. 1 a 2 nás zaujal kokosový punč, ale pořád jsme čekaly na to lepší no.. 



Ale my jsme na to přišly! Jsme totiž velice chytré a někdo z nás uměl trochu německy... no tak jo, tak Terez na to přišla.. Ale ty hlavní trhy jsme teda na 3. pokus trefily. Ono dává smysl, že to bude u radnice ta velká sláva, co?.. Ale nám to dalo zabrat teda..
A Voila! Bylo to krásné, ve výsledku jsme viděly hodně trhů a líbily se mi asi nejvíc, ale tak zase tam bylo nejvíc lidí znáte to, všichni vás pak serou..
Nejdřív nás zaujal ten stánek, kde si můžete nechat polít horkou bílou nebo mléčnou čokoládou jahody, banány nebo třeba marshmallows. Rozhodly jsme si teda dát takový kelímek mix, kde bylo od každého něco - první sousto bylo naprosto úžasné, ale po druhém už jsme byly trochu přeslazené, po třetím už jsme měly cukrovku a po čtvrtém jsme málem přišly o zuby.. Rada pro všechny, dejte si jenom ovoce, ty marshmallows a sušenky jsou prostě too much..


Po cukrovém šoku jsme prošly stánky a náhodou zjistily, že za stánkami se skrývá to nejvíc nejlepší kluziště, na které jsme nešly ze 4 důvodů:
1. Neumíme bruslit
2. Pravděpodobně to stálo spoustu peněz a my se dokážeme ztrapnit i zadarmo
3. Bruslily tam samé zamilované páry a to my nejsme
4. Jen tak stát a sledovat lidi jak padají a ztrapňují se byla mnohem větší zábava


No a znáte takové to jak děti uvidí v dálce světýlka a hned tam lezou? No a my fungujeme na stejný princip, takže když jsme uviděly v dálce vánoční světýlka, hned jsme tam chvátaly, protože jsme si myslely, že jsou tam určitě další trhy a to by samozřejmě znamenalo větší výběr punčů.. No tak nic no.. jediný zážitek z této procházky ke světýlkům byl ten semafor na přechodu pro chodce, na kterém svítili dva gay panáčci, nad kterýma bylo srdíčko... "Tak  to di do prdele.."


Jenomže co se dá dělat ve Vídni, když už jste viděli asi všechny trhy, dokonce i ty, o které jste nestáli? PRIMARK..
Nejdřív jsme zkoumaly, který z těch dvou Vídeňských Primarků máme blíž, potom jsme zjišťovaly jak se tam dostat, no a na konec jsme stály v metru u mapky, úplně zmatené, na pokraji sil (alespoň jsme si to myslely, nevěděly jsme, že to bude ještě horší) a vybíraly jsme vhodnou kolemjdoucí oběť, která by nám mohla poradit cestu. Pokus číslo 1 nevyšel, holky nevěděly.. teda věděly, ale my jsme to vůbec nepochopily, takže jsme stály u mapky stejně jako před tím.. Pokus číslo 2 vypadal velmi bídně, ale nečekaně se to obrátilo v dobrý směr.. Slečna nám totiž řekla, že teda vůbec netuší, kde tady ty Primarky jsou, ale když pojedeme metrem U2 na konečnou zastávku, navazuje tam přímý autobus do Primarku a je ZDARMA! Docela dobrá na to, že netušila, kde ten Primark je, ne?

Cesta do Primarku byla vtipná, únavná, dlouhá a vyčerpávající, ale byly jsme schopné se porvat za to, abychom si mohly v metru i v buse sednout.. Myslím, že při nástupu do autobusu Terez dokonce někoho smetla jak se nám snažila chytit fleka.. Po tolika unavených kilometrech byste za místo k sezení i duši prodali.. věřte mi..
Jooo, Primark dobrý! Koupily jsme si úžasný balicí papír - 6m - za pouhých 1,30€ ! TO JE NEUVĚŘITELNÉ HORSTE!! No a pak jsme jely zase zpět 　 .. (Pak že ty celodenní lístky na MHD nevyužijem..)

Vrátily jsme se tedy zpět do centra, tentokrát na trhy č.4, které byly na Stephansplatz, u katedrály sv. Štěpána, kde jsme si konečně daly ten punč! Terez si dala kokosový s malibu a já jsem si dala jablečný s Jackem.. Vřele doporučuji, oba! 　

Asi tak, jako jsme ráno hledaly místo pro snídani, hledaly jsme i místo na večeři.. Hned v první restauraci to vypadalo hodně nadějně, ale byla to samoobsluha a na to jsme byly moc unavené, druhé místo bylo moc drahé, ve třetím se nám nic nelíbilo, ve čtvrtém se neplatilo zlatem ale diamanty, potom dalších 10 minut byly kolem samé kebaby a hotdogy ve stáncích, což by nám nevadilo, ale vylučovalo se to s podmínkou, aby tam bylo teplo..

Protože tohle je Vienna style, baby!

Servírka na nás neustále mluvila německy a nezastavilo ji ani to, že my jsme mluvily anglicky, nebo dokonce to, že jsme se jí zeptaly jestli ona umí anglicky. Naštěstí tedy uměla, asi si jen stála na vedení.. Objednaly jsme si, přinesla nám vodu a pak jsme už jen čekaly a čekaly a čekaly... a slečna si šla zapálit, protože věděla, že my ani nemáme hlad a nevadí nám si počkat..
Byl slizký, měl debilní komentáře a ještě měl potřebu na nás sahat ...

Jídlo. Dostaly jsme dokonce i jídlo, které bylo dobré, bylo skvělé, ale tak aspoň něco, no ne?
Přinesou vám účet, který jste si požádali rozpočítat, samozřejmě nerozdělený.. Ale přinesou vám k tomu i platební terminál, můžete se obsloužit sami..
A pak kolem vás budou procházet, na všechno vám přitakávat, prostírat stoly kolem vás, ale zaplatit vás prostě nenechají..
No nás už to vážně nebavilo, tak jsme se prostě zvedly a začaly se oblékat.. V tu ránu tam stál, ochoten rozdělit nám platbu vejpůl! Dovedete si určitě představit můj pohled, když mi podával terminál se slovy "už je to nastaveno, stačí zadat dýško za služby"... No panáčku, to si děláš srandu.. obě jsme se zasmály, bouchly tam 0 a už šly jsme pryč. Na naše rozloučení už nám nikdo ani neodpověděl. 　
Říkám vám, kdyby nás nebolely nohy, tak jak nás bolely, asi bychom z tama utekly.. 　

Jedna pro maminku :D

Frozen police - Terez si přece musela vyfotit svého nastávajícího jak zachraňuje životy nezkušeným bruslařům!

Ale víte, jak těžce se utíká z metra, kde nejsou eskalátory a vás ukrutně, ale opravdu ukrutně bolí každý pohyb, za kterým stojí velké úsilí a námaha? Těžce. Věřte mi.
Naštěstí ve mně strach probudil trochu toho adrenalinu a schody jsem vyšla celkem svižně (= čti - asi tak rychle jako babička s berlemi), bohužel Terez už neměla ani tu kapku adrenalinu v sobě, takže ji málem dostali.. Můj úmysl nebyl ji tam nechat.. ale myslela jsem, že prostě nemá strach.. nenapadlo mě, že to pouze nebyl dostatek elánu do života, za to jsem pak dostala, že bych ji tam prý klidně nechala.. Asi to tak vážně chvilku vypadlo .. :D
Ale ven jsme se vybelhaly a tou nejkratší cestou se vydaly na správnou stranu metra, tak různě podél cesty,... na přechodu na červenou,... ale strach je strach..
A jo.. Stihly jsme se u toho i zasmát, po tom, co jsem je označila za "džihádisty", což asi nebyl úplně ten výraz, jaký jsem chtěla použít, ale na pokraji života a smrti máte omezenou slovní zásobu :D.

Správnou stanici i směr jsme nakonec trefily, jenom se nám stala taková nepříjemná věc, metro nějakou dobu nejelo, mělo zpoždění, kvůli nějaké přestavbě nebo co.. Takže poučení pro příště.. Moc se netěšit na to, že už si za chvilku budete moct sednout, když tomu tak vůbec nemusí být.. Zbytečně jste pak zklamaní životem..

No a pak to přišlo! Komedie života.. vystoupily jsme z metra, vyšly ze stanice a.. zjistily jsme, že jsme 10metrů od zastávky autobusu.. Pfff! My jsme si ráno chtěly dát dobrovolně tu tří-kilometrovou děsivou procházku přes hory a přes lesy... Co vás nemá... SPORTEM KU ZDRAVÍ!!


Na zastávce jsme byly tedy o trochu dřív, chtělo se nám čurat a hned u zastávky bylo nákupní centrum, ale je samozřejmé, že uprostřed noci je všechno zavřeno, že ano.. nebo ne?..


Po půl hodině sezení a mrznutí na zastávce (viz foto ^^), šla jedna slečna k takovým bočním dveřím nákupního centra, otevřela si je a vešla dovnitř... vyměnily jsme si s Terez dlouhý pohled a vydaly se na průzkum.. Jop, dveře byly vážně otevřené, uvnitř bylo zhasnuto, hrála tam děsivá hudba - aneb vrah byl v očekávání, protože tak to známe z filmů, že..


Naštěstí se žádný vrahoun nedostavil, našly jsme dokonce záchody a užívaly si ten pocit, že jsme uvnitř nákupáku, uprostřed noci a úplně samy.. to chceš! :D
No byla to taková pecka (a bylo to tam teplo a wifi :D), že jsme zapomněly na čas a ještě nám málem ujel autobus :D :D! Ráda bych vás pobavila tím, že jsme zůstaly uprostřed noci zaseklé ve Vídni, ale naštěstí tohle se nestalo..! :D
A tak jsme jely poloprázdným busem zpátky, cestu jsme prospaly a v Brně jsme se rozdělily a každá už jela na svůj byt, každopádně jsme se shodly, že se nám už hodně dlouho nepřihodilo v jeden den tolik věcí a hlavně musím říct, že jsem se už dlouho takhle nezasmála - celý den prostě :D .. A to chceš! :D


 A jsme u konce... Měla bych to zakončit nějakým moudrem do života a ponaučením, ale jak jste už asi pochopili z toho, co jste tady četli, já se nikdy nepoučím... :D
A tak se s vámi loučím, Terez bych chtěla poděkovat za nejlepší výlet na světě! a věřím tomu, že až zas něco vymyslíme bude to LEGENDÁRNÍ!